Na slovenské vesnici nikdo ničemu nerozumí, na té české zase všichni všemu
Česko je průchozí park, Slovensko zase trápí „syndrom slovenskej dolinky“ – i tak se mluvilo o obou republikách během úterní debaty v Respekt stanu. Třicáté výročí rozdělení Československa tam vedlo hosty i návštěvníky k zamyšlení se nad vztahem Čechů a Slováků tři dekády po jeho rozpadu.
„Češi to přijali s lítostí, je to taková škoda, ale nic víc. Většina Slováků si troufám říct, že to prožívala s úzkostí – co s náma bude?“ přiblížil Martin M. Šimečka atmosféru roku 1992. Báli se Slováci oprávněně? Jak se za 30 let oba státy posunuly ve vnímání sami sebe a svého souseda? A jakou roli hraje v celé otázce náboženství?
Na tyto a další otázky odpovídali na Filmovce Václavu Moravcovi hosté debaty s názvem Ani spolu, ani bez sebe. Byl jím kromě již zmíněného publicisty a bývalého šéfredaktora týdeníku Respekt Martina M. Šimečky i Ľubomír Smatana, reportér Českého rozhlasu. Dvojici hostů měl původně doplnit i spisovatel a scenárista Pavel Kosatík, který se dlouhodobě věnuje historii Česka a Slovenska, ale ze zdravotních důvodů nedorazil. Debata byla doprovodným programem k fotografické výstavě ČTK věnované česko-slovenským vztahům. Nejen návštěvníci Filmovky si ji mohou v Uherském Hradišti prohlédnout, a to na Palackého náměstí.
„Češi a Slováci neměli společné dějiny až do 20. století, Slováci žili v Uhersku, Češi v Rakousku, což byla shodou okolností monarchie, ale byly to dvě rozdílné země, politiky, kultury. Češi a Slováci měli mnohem méně společného, než jsme si mysleli,“ uvedl Šimečka. Podle Smatany také například všechny obchodní cesty před rokem 1918 vedly ze Slovenska na jih, a ne na Západ. Kdežto české strany šly na Balt, do Severního moře. Obě země se tak vyvíjely jinak a společný stát vznikl “na sílu”.
Šimečka podotkl, že oba národy se liší i mentalitou, což lze vysvětlit i skrze rozdílnou přírodu. „Česko je jedna průchozí zahrada, kde je všechno ošetřeno. Pro mě to není příroda, je to pěkný park,“ srovnával českou a slovenskou přírodu Šimečka. Slovensko je naopak stát definovaný mohutnými Tatrami, jež symbolizují izolovanost jeho obyvatel.
Jeden z přítomných slovenských diváků tento stav během debaty nazval „syndromem slovenskej dolinky“ – nezajímá je nic kromě jejich malého života. „Na slovenské vesnici nemá cenu mluvit o Evropské unii, lidských právech, demokracii – je to pro ně něco naprosto cizího, hluboce tomu nerozumí,“ uvedl Šimečka. „V Čechách tomu zas každej rozumí, Čech řekne: já vím, jak to je,“ dodal vzápětí.
Přírodními podmínkami si Šimečka vysvětluje i náboženskou situaci obou zemí. „V české krajině opravdu nepotřebujete mít Boha, všechno máte pod kontrolou. Češi tak žili po staletí s pocitem, že Boha nepotřebují. Slováci měli vždy ty hory kolem sebe, ty hory jsou víc, než jste vy. Vědí, že něco metafyzického je nad nimi, a proto víra v Boha,“ uvedl publicista.
Lucie Špetová
Foto: Dalibor Glück