„Martin Vojtěch Florián Frič se během svého života podílel na vzniku více než devadesáti filmů, z nichž řada patří mezi divácky nejúspěšnější filmy československé kinematografie. Přesto o něm dosud neexistuje odpovídající monografie, filmovými historiky je až na čestné výjimky jeho tvorba prakticky přehlížena. Letos by se dožil sto dvaceti roků. Proto mu chceme na Letní filmové škole věnovat nejen filmovou retrospektivu, ale i komplexněji pojatý odborný program,“ vysvětluje Aleš Říman, dramaturg sekce.
Nejstarší filmy Martina Friče mají už 100 let, a přesto jsou některá z jeho děl oblíbená i u současné mladé generace. Čím si vysvětlujete tuto nadčasovost?
Martin Frič dokázal pochopit, jak film v funguje, v čem je jeho kouzlo. A uměl všecko. Aranžovat jednotlivé scény, vést herce, dát filmu patřičný rytmus, vždycky ve prospěch zvoleného žánru, celkové koncepce. Navíc chápal i divácké požadavky, zároveň i jejich vývoj, a dokázal se jim přizpůsobit, ale zároveň ne podbízet. Frič byl divácký režisér v tom nejlepším slova smyslu.
Proč by si návštěvník LFŠ právě tuto sekci neměl nechat uniknout, když řadu filmů může vidět v TV? Můžeme se těšit i na některé filmy, které běžně nejsou snadno k vidění?
Protože teprve vidět Fričovy filmy na velkém plátně, v řadě případů digitalizované, či restaurované, mu teprve umožní pochopit, co všecko Frič se svými spolupracovníky uměl. A ano, usilujeme o to, aby se na uherskohradišťských plátnech objevily i filmy raritní, méně viditelné. Třeba jeho ranou wallaceovku Der Zinker, kterou točili s Lamačem v Německu. Aby bylo vidět, že Frič prostě není režisérem filmů pro pamě(á)tníky. Že je na něm pořád možné vidět či hledat něco nového.
Jaký z filmů Martina Friče je váš nejoblíbenější a proč?
To je těžké. Vyrůstal jsem s jeho komediemi s Haasem, Novým, či Burianem. Ale kdybych si měl vybírat dnes, tak bych krom fenomenální parodie Pytlákova schovanka volil spíš jeho vážnější filmy. Snad proto, že i v nich je spousta humoru a přitom melancholie a smutku. Miluju Lidi z maringotek a sebezpytnou tragikomedii o alkoholismu Dnes naposled. A z žánrovek 13. revír.
Eva tropí hlouposti (1939)
13. revír (1946)
Císařův pekař – Pekařův císař (1951)