Hlavního hosta letošního devětačtyřicátého ročníku LFŠ, herce Ivana Trojana, čekal v neděli programově nejnáročnější den. Poskytnul rozhovor České tiskové kanceláři, před diváky hovořil o své herecké cestě, zahrál si znovuobnovené tradiční filmovkové fotbalové utkání a večer převzal Výroční cenu Asociace českých filmových klubů (AČFK).
V neděli dopoledne herec poskytl ČTK rozhovor pro podcast Četkast z Filmovky, jejž si posluchači brzy budou moct poslechnout na všech streamovacích platformách. Hovořil o tom, jaké to je na festivalu rekapitulovat svou dosavadní tvorbu, a prozradil podrobnosti o připravované dokumentární sérii ke třicátému výročí Dejvického divadla.
Po obědě čekal na držitele sedmi Českých lvů přeplněný Respekt stan. Devětapadesátiletý herec vzpomínal na časy, jež předcházely jeho herecké dráze a kdy si plánoval kariéru profesionálního basketbalisty: „Kdybych byl o deset centimetrů větší, hercem bych se nestal,“ podotkl.
Debata vedená dramaturgem České televize Jaroslavem Sedláčkem se nemohla vyhnout ani Trojanově divadelní životní lásce – Dejvickému divadlu. „Být někde, kde sice máte vybudovanou pozici, ale nesouhlasíte s tím, jak se tam divadlo dělá, se nedá,“ vysvětloval Trojan přítomným, proč v roce 1997 odešel z Divadla na Vinohradech právě do Dejvic.
Do Dejvického divadla ho přivedl Miroslav Krobot. „Je to o osobnosti Mirka Krobota. On nechce opakovat, chce objevovat,“ vzpomínal na spolupráci s legendárním režisérem, scenáristou a hercem. Trojan ale promluvil i o pocitech, když v roce 2014 Krobot oznámil konec na pozici uměleckého šéfa souboru: „Mirek o tom se mnou mluvil už asi čtyři roky před definitivním rozhodnutím. Jeho odchod jsem bral jako výzvu a možnost posunout se dál,“ řekl.
Většinová část debaty se věnovala Trojanovým bohatým filmovým zkušenostem. „Četnické humoresky mě připravily na natáčení Samotářů,“ popisoval vzpomínky z devadesátých let, kdy se ve světě filmu prosadil. Od úspěchu Samotářů si mohl začít vybírat, které role přijme: „Uvědomoval jsem si, že kdybych vzal něco, za čím si nestojím, nebyl bych to já,“ podotkl.
V hereckém řemesle pokračuje i Ivanův syn Josef, který si však vždy spíše přál nebýt se svým úspěšným otcem spojován. Na place se potkali až při natáčení snímku Šarlatán Agnieszky Hollandové v roce 2019. Trojan přitom ani nevěděl, že se jeho syn přihlásil na konkurz. „Až u tohohle filmu jsme spolu začali mluvit o herectví, protože jsme museli. Potvrdilo se mi tušení, že Pepa talent má. Byl jsem dojatý,“ řekl.
Při hovoru o spolupráci se světoznámou režisérkou Hollandovou pak prozradil obecné pravidlo, jež je pro něj při natáčení důležité: „Potřebuju cítit důvěru, potom pro projekt udělám všechno,“ řekl. I přes mnoho ocenění kritikou i diváky o sobě však Trojan neustále pochybuje: „Dokonalosti se nedá dosáhnout, můžu se jí ale přiblížit,“ uvedl.
Po skončení debaty Trojan vyměnil sako za dres a na atletickém stadionu se zúčastnil znovuobnovené tradice fotbalového utkání na Filmovce. V zápasu proti týmu ČTK nastoupil za LFŠ mimo jiné po boku režiséra Jana Prušinovského.
Večer v Kině Hvězda převzal z rukou ředitelky festivalu Radany Korené a starosty Uherského Hradiště Stanislava Blahy Výroční cenu AČFK za ojedinělou hereckou všestrannost a dlouhou řadu pozoruhodných hereckých výkonů, v nichž se nebojí odhalovat i extrémní polohy lidské povahy. „Dostávám tohle ocenění od lidí, kteří filmu rozumí a dýchají pro něj. Děkuju všem divákům za podporu, kterou od nich cítím a Dejvickému divadlu, kterému jsem vděčný za to, kde jsem,“ řekl Trojan naplněnému kinosálu.
Autor: Jakub Hříbek
Foto: Marek Malůšek