Ikona:
Pedro Almodóvar

V roce 2018 poprvé uvedená sekce se věnuje kultovním režisérům současnosti a pátrá po tom, jakým způsobem dospěli k svému ikonickému statusu. Základní otázku sekce lze formulovat následovně: „jak se XXX stal XXX“. V roce 2018 tedy „jak se von Trier stal von Trierem“ a v roce 2019 „jak se Haneke stal Hanekem“. V posledních třech letech se Ikona stala nejvážnější dramaturgickou obětí pandemie. Jedním z jejích základních aspektů je totiž angažmá zahraničního filmového historika a předního evropského odborníka na danou osobnost (vzpomeňme dánského univerzitního profesora Petera Schepelerna v případě Larse von Triera a rakouského katolického kněze a filmového publicistu Alfreda Jokesche v případě Michaela Hanekeho). O to větší máme radost z plnohodnotného návratu této sekce v rámci LFŠ 2023!

Dramaturgie se letos ujal docent působící na britské University of Warwick José Arroyo, který se dílu Pedra Almodóvara věnuje již od osmdesátých let minulého století a kromě četných článků a publikací jej soustavně představuje prostřednictvím úvodů k DVD/Blu-ray vydáním Almodóvarových filmů a také ve svých podcastech (například First Impressions – Notes on Films and Culture). 

Nyní nastal čas předat pomyslné slovo přímo José Arroyovi: „Pedro Almodóvar točí filmy již pátou dekádu. Ve svém raném období, završeném snímkem Co jsem komu udělala?, býval miláčkem madridské undergroundové scény (La nueva movida madrileña) a zároveň umělcem, který ji nejvýstižněji reprezentoval. Filmovou tvorbu pod hlavičkou vlastní produkční společnosti zahájil odvážným gay melodramatem s názvem Zákon touhy, v němž proměnil to, co bylo doposud zapovězeno a tabuizováno, v symbolickou vlajkovou loď nového, postfrankistického Španělska, a to jak v domácích, tak i v zahraničích vodách. Následná bláznivá komedie Ženy na pokraji nervového zhroucení se stala největším kasovním trhákem v dějinách španělského filmu. Od té doby dozrál tento původně nepříliš technicky zdatný filmař v uznávaného mistra filmového umění (Mluv s ní či Kůže, kterou nosím). V režiséra, jenž umí své publikum rozplakat (Vše o mé matce) a zároveň se nebojí rozkrývat složitou tématiku genderu a sexuality (Na dno vášně či Špatná výchova). Pedro Almodóvar je osobitým tvůrcem kombinujícím různorodé žánry a těžícím z vlastní zkušenosti (Bolest a sláva). Tvůrcem formálně odvážných snímků, které v člověku často probouzejí smích i pláč. Snímků, které musíte vidět.“

Sekce vzniká ve spolupráci s Institutem Cervantes v Praze.