Kdo, když ne…
Jan Procházka
Měl charisma filmové hvězdy, energii buldozeru a přirozenou autoritu vůdce. A za velmi krátkou dobu stihl neuvěřitelně mnoho. Jako by věděl, že mu na tomto světě nebude dopřáno mnoho času. Už jako dítě dokázal přesvědčit své vrstevníky, aby při hře na napoleonské války zapálili stohy. Doma byl sice šíleně bit, ale nebylo to poprvé, ani naposledy. O všem, co v životě zažil, psal. Poutavě. O tatínkovi pruďasovi a špíně květnových dní roku 1945 (Ať žije republika), o těžkostech poválečného osídlování pohraničí (Zelené obzory); jako šéf barrandovské tvůrčí skupiny pro děti a mládež a otec dvou dcer o problémech dospívajících dívek (Trápení, Závrať). Ale dovolil si i témata zcela nesocialistická a znárodněnou kinematografií nežádaná, třeba milostné drama alkoholika a prostitutky (Naděje). Čím méně byl okouzlen komunismem a víc poznával jeho selhání a zvěrstva, tím otevřeněji a kritičtěji o nich psal (Noc nevěsty, Kočár do Vídně, Ucho). Jako nejmladší člen ústředního výboru Komunistické strany Československa stále hlasitěji volal po svobodě a zrušení cenzury, přitom ho ale pořád zajímaly příběhy obyčejných lidí v obyčejných situacích (Směšný pán, Vánoce s Alžbětou). Když se po srpnové okupaci 1968 stal osobou pro režim zcela nežádoucí, psal pod jmény jiných o radostech a strastech dětství (Už zase skáču přes kaluže, Páni kluci, Městem chodí Mikuláš). Jeden z nejlepších českých scenáristů zemřel ve 42 letech a komunisté chtěli, aby se na něj zcela zapomnělo. Jeho filmy se ale staly nesmrtelnými.
Dramaturgové:
Aleš Říman, středoškolský učitel, který se díky Letní filmové škole každý rok vrací ke svému původnímu oboru. Milovník žánrového filmu, veškerého s láskou natočeného braku a všeho italského. V celoživotním komplikovaném, leč plodném vztahu s československým filmem.
Jaroslav Sedláček, kreativní producent České televize, dramaturg, ale hlavně velký fanoušek českého filmu. Nejdřív o něm dlouho psal, pak ho začal i dělat. Má rád kolo, koupání, měkké boční světlo a hlavně filmy, co dokáží diváka (třeba jen na chvíli) změnit.