Němý film s živou hudbou: Česká němá kinematografie v přechodovém období (1918-1924)

Česká němá kinematografie? Možná si řeknete: Batalion (1927), Erotikon (1929) či Svatý Václav (1930). Jenže ne. Neusilujeme přijít s výběrem „slavných i zapomenutých mistrovských děl“, nýbrž nabídnout dějinnou i uměleckou reinterpretaci přehlíženého období 1918–1924. Šlo totiž o období svého druhu přechodové. O období pravidly nesvázané umělecké tvořivosti mezi ranou érou soustavnější místní produkce do roku 1918 a érou stabilizujícího se filmového průmyslu od roku 1925. O období, kdy přinejmenším tři různé skupiny tvůrců paralelně, na sobě spíše nezávisle rozvíjely nejen různé způsoby spolupráce, ale přístupy k filmařině jako umělecké činnosti.

Jedna reprezentovala svého druhu filmové studio, druhá stavěla na spolupráci silných osobností, ve třetí se potkávala a tvořila spíše volná komunita tvůrců bez jasně vymezených rolí. Představíme si je přitom zejména tváří tvář umělecké výzvě, jíž byli mladí průkopničtí filmaři nuceni čelit napříč těmito uskupeními: Jak vystavět celovečerní film, který se stal dominantním výrobním i distribučním modelem? Kterak náš výběr ukáže, vyrovnávali se s ní rozmanitými cestami, jejichž objevování může být zároveň vzrušujícím výletem k základům pozdějších tradic českého filmového vyprávění.

Ač filmy mohou být neznámé, jména jejich tvůrců se naopak stala z nejdůležitějších pro následující dekády. První skupinu představovali Václavové Binovec (Adam a Eva, 1922) a Kubásek (Děvče z hor, 1924), druhou Vladimír Slavínský (O velkou cenu, 1922) a Svatopluk Innemann, třetí parta od Karla Lamače (Drvoštěp, 1922) a Jana Stanislava Kolára (Roztržené foto, 1921) přes kameramana Otty Hellera a scenáristu Václava Wassermana až třeba po Karla Antona (Cikáni, 1921). Náš výběr snímků trojici pokryje, poukáže na různorodost přístupů k celovečernímu vyprávění a naznačí i typovou rozmanitost produkce.

Hranice těchto skupin, stylů i přístupů se začaly od roku 1925 rozostřovat, ale to už je jiný příběh… jemuž námi promítané snímky umožní lépe porozumět.

Hudební dramaturgie sekce se i letos řídí kritérii nadžánrovosti a rozdílných přístupů. Filmy tak doprovodí virtuózní pianistka Maud Nelissen, berlínská cellistka a skladatelka Martina Bertoni, kytarista Black Tar Jesus, slovenská hudebnice Adela Mede i držitelé Českého lva Irena a Vojtěch Havlovi.

Dramaturgové:

Radomír D. Kokeš, filmový historik, analytik a pedagog, jenž se kinematografii snaží spíše porozumět než ji hodnotit. Ač po tři desetiletí prožívá románek se starými, zejména němými filmy, badatelsky se dlouho věnoval seriálovému a modernímu hollywoodskému vyprávění. Prací pro LFŠ a výzkumem českých němých filmů se tak vrací ke kořenům.

Viktor Palák, setrvale na pomezí hudby a filmu. Pro Radio Wave chystá pořad Modeláři, pro MFF Karlovy Vary experimentální sekci Imagina a s kolektivem Jednota koncerty, které neřeší žánry. Má rád kinematografii excesu i vyprázdněné narace, queer pop i Baník Ostrava.