Příběh jednoho filmu:
Dotek zenu

Zatímco žánr filmů s bojovými uměními se skrze lokální varianty rozšířil z Dálného východu do celého světa, wu-xia zůstává kategorií vlastní čínským teritoriím. Věcně řečeno se jedná o fantaskně stylizované kostýmní příběhy o nadlidsky nadaných potulných šermířích, kteří ve svobodném světě stranou vlivu oficiálních autorit bojují proti bezpráví. V zahraničí dnes za nejproslulejší příspěvek žánru platí mezinárodními cenami ověnčený Tygr a drak (2000). Globální hit Anga Leeho přitom představuje pokornou a láskyplnou poctu největšímu mistrovi wu-xia filmů Kingovi Hu a jeho stěžejnímu dílu Dotek zenu (1971).

Režisér narozený v Číně se prosadil v hongkongské studiové továrně Shaw Brothers, ale cítil se kreativně svazován tamním odosobněným systémem. Dotek zenu byl druhým z řady autorských žánrových projektů, které Hu realizoval v nezávislé produkci na Tchaj-wanu. Již svými předchozími snímky Spojení Shaolinů (Come Drink with Me, 1966) a Dragon Inn (Dragon Gate Inn, 1967) Hu ustanovil moderní styl wu-xia filmů. Od báchorek oplývajících magií a fantastičnem je posunul k polidštěným hrdinům, zaměřil se na ženské hrdinky a přišel s výsostně osobitým stylem soubojů postaveným na eliptickém střihu.

Dotek zenu představuje nejdokonalejší a nejméně kompromisní podobu Huova přístupu k žánru. Vytvořil esenciálně čínské dílo, které se opírá o estetickou tradici pekingské opery, moderně pojímá literární tradici nejen wu-xia románů, ale také lidových strašidelných příběhů, a navíc žánrové elementy pozdvihuje osobním nadhledem i buddhistickými myšlenkami.

Dramaturg:

Jiří Flígl, programový ředitel kina Aero a Bia Oko, dříve také dramaturg asijských sekcí či poradce na festivalech Filmasia, Febiofest či Karlovy Vary, zakladatel a redaktor webu o dálnovýchodních filmech Rejže.cz a přispěvatel Cinepuru či týdeníku A2.