Italská kinematografie bývá v rámci brakových žánrů spojovaná především s příspěvky kategoriím westernů, hororů, policejních thrillerů či lokálnímu subžánru mysteriózních krváků giallo. Nicméně tamní filmoví hokynáři se neváhali vydat i do řady mnohem bizarnějších a divočejších pokleslých oblastí.
Při honbě za snadným úspěchem a ve snaze odlišit se od konkurence si vypomáhali zahraničními lokacemi a opravdovými i pochybnými cizokrajnými hvězdami. Především ale bez uzardění naskakovali na dobové populární trendy i bezostyšně kopírovali konkrétní mezinárodní hity.
Z početné a nesourodé skupiny italských projektů či koprodukcí, které nám ukazují, že kinematografie je současně kreativním odvětvím, ale také ryze vypočítavým byznysem, nabídne letošní půlnoční sekce stylově a žánrově co možná nejpestřejší kolekci. Potkají se v ní postapokalyptické akčňáky i fantastické dobrodružky s hračičkovsky naivním plagiátem Star Wars i zoufaleckým hybridem Predátora a RoboCopa. Dopřejeme si také kostýmní podívané oplývající fyzickými atrakcemi sahajícími od slapstickových peckovaček po nezřízené sexuální orgie.
Musíme ale přiznat, že letošní téma ve skutečnosti představuje Trojského koně, který dramaturgům sekce splní dlouholetý sen. Konečně se tak v programu Letní filmové školy objeví jeden film s naší oblíbenou hvězdnou dvojicí, která se dodnes těší nostalgické popularitě na východ od Itálie. Tato libůstka se pak stává o to radostnější, protože se spolu s ní na velkém plátně zaskví také některé z nejbizarnějších, nejpraštěnějších a nejzhůvěřilejších produkcí věhlasné kinematografie, která světu dala Felliniho, Antonioniho i Vetřelcátora.
Dramaturgové:
Jiří Flígl, programový ředitel kina Aero a Bia Oko, jeden z dramaturgů Festivalu otrlého diváka a spoluautorů sborníku Krev, slzy a sperma: Čítanka filmového braku. Dříve působil jako dramaturg České televize, spolupracoval s dalšími festivaly a coby filmový publicista psal mimo jiné pro Cinepur či A2.
Aleš Říman, středoškolský učitel, který se díky Letní filmové škole každý rok vrací ke svému původnímu oboru. Milovník žánrového filmu, veškerého s láskou natočeného braku a všeho italského. V celoživotním komplikovaném, leč plodném vztahu s československým filmem.
Mojmír Sedláček, dramaturg, filmový publicista oddávající se artové tvorbě i kalným vodám nejen tuzemské kinematografie. Na Filmovce se snaží obě tyto vášně skloubit v půlnočních ponorech za hranice konvenčního vkusu.