Skip to main content

Měl charisma filmové hvězdy, energii buldozeru a přirozenou autoritu vůdce. A za velmi krátkou dobu stihl neuvěřitelně mnoho. Jako by věděl, že mu na tomto světě nebude dopřáno mnoho času. Jana Procházku, jednoho z nejúspěšnějších českých scenáristů, představí dramaturgové Aleš Říman a Jaroslav Sedláček.

Už jako dítě dokázal přesvědčit své vrstevníky, aby při hře na napoleonské války zapálili stohy. Doma byl sice šíleně bit, ale nebylo to poprvé, ani naposledy. O všem, co v životě zažil, psal. Poutavě. O tatínkovi pruďasovi a špíně květnových dní roku 1945 (Ať žije republika), o těžkostech poválečného osídlování pohraničí (Zelené obzory); jako šéf barrandovské tvůrčí skupiny pro děti a mládež a otec dvou dcer o problémech dospívajících dívek (Trápení, Závrať).

Ale dovolil si i témata zcela nesocialistická a znárodněnou kinematografií nežádaná, třeba milostné drama alkoholika a prostitutky (Naděje). Čím méně byl okouzlen komunismem a víc poznával jeho selhání a zvěrstva, tím otevřeněji a kritičtěji o nich psal (Noc nevěsty, Kočár do Vídně, Ucho).

Jako nejmladší člen ústředního výboru Komunistické strany Československa stále hlasitěji volal po svobodě a zrušení cenzury, přitom ho ale pořád zajímaly příběhy obyčejných lidí v obyčejných situacích (Směšný pán, Vánoce s Alžbětou). Když se po srpnové okupaci 1968 stal osobou pro režim zcela nežádoucí, psal pod jmény jiných o radostech a strastech dětství (Už zase skáču přes kaluže, Páni kluci, Městem chodí Mikuláš).

Jeden z nejlepších českých scenáristů zemřel ve 42 letech a komunisté chtěli, aby se na něj zcela zapomnělo. Jeho filmy se ale staly nesmrtelnými.

Dramaturgové: 

Aleš Říman, středoškolský učitel, který se díky Letní filmové škole každý rok vrací ke svému původnímu oboru. Milovník žánrového filmu, veškerého s láskou natočeného braku a všeho italského. V celoživotním komplikovaném, leč plodném vztahu s československým filmem.

Jaroslav Sedláček, kreativní producent České televize, dramaturg, ale hlavně velký fanoušek českého filmu. Nejdřív o něm dlouho psal, pak ho začal i dělat. Má rád kolo, koupání, měkké boční světlo a hlavně filmy, co dokáží diváka (třeba jen na chvíli) změnit.