Hovořit o Jerzym Kawalerowiczovi jako o neznámém filmovém režisérovi je tak trochu oxymóron. Vždyť jeho filmy bojovaly o ceny na těch nejprestižnějších festivalech: světoznámá Matka Johana od Andělů (1960) byla oceněna v Cannes, velkofilm Faraon (1965) bojoval o Oscara a snímek Smrt prezidenta (1977) získal Stříbrného medvěda na Berlinale. Ale ne všem jeho filmům se dostávalo takové pozornosti, ač nezaslouženě.
Začátek jeho kariéry spadá do období, v němž dominoval nechvalně proslulý socialistický realismus. Kawalerowicz si ale i v této umělecké doktríně dokázal najít prostor pro vlastní umělecké vyjádření a vytěžit z ní nevídané, což dokládá dobrodružný snímek Kdo zrazuje. Svými díly rovněž výrazně a specificky přispěl k Polské filmové škole, například řemeslně precizní psychologickou studií Vlak.
V šedesátých letech, po velkolepém Faraonovi, překvapil i velmi intimním psychologickým dramatem Hra. V temnějším období polské kinematografie, po vyhlášení výjimečného stavu, neztratil naději na svobodný umělecký projev a přišel s neotřelým námětem. Svým filmem Austeria přivedl k životu dávno zaniklý svět polských Židů.
Pokud dáváte přednost psychologickým dramatům s výraznou obrazovou dramaturgií, pak jsou Kawalerowiczowy snímky to pravé! Vyznačují se nejen pečlivou psychologickou analýzou postav, bedlivým pozorováním jejich vnitřních zápasů a proměn, ale rovněž promyšlenou estetickou formou, vytříbeným vizuálním cítěním a dokonalou elegancí provedení. Některé scény z jeho filmů tak patří k těm, jež se navždy vryjí do paměti diváků.
Dramaturgové:
Petr Vlček, filmový historik, s Letní filmovou školou spolupracuje od roku 2007 a jako dramaturg od roku 2011, věnuje se především polské hrané filmové tvorbě. Aktuálně působí jako ředitel Českého centra ve Varšavě.
Maciej Gil, filmový historik, novinář a pedagog, v minulosti působil jako programový ředitel filmové přehlídky Kino na hranici, ale také jako předseda Federace polských filmových klubů. Je dlouholetým spolupracovníkem Letní filmové školy.